Hirohito

Císař Hirohito, narozený 29. dubna 1901 v Tokiu, byl nejstarším synem prince Jošihita, který se později stal císařem Taišó. Hirohito byl vzděláván v elitních císařských institucích a připravován na roli budoucího panovníka již od útlého věku. V roce 1921 se vydal na cestu po Evropě, což z něj učinilo prvního japonského císařského dědice, který vycestoval na Západ. Tato cesta na něj hluboce zapůsobila, zejména technologický pokrok a úroveň civilizace západních zemí. V roce 1926, po smrti svého otce, se stal 124. císařem Japonska a začala jeho vláda známá jako éra Shōwa, tedy „osvícený mír“.

Začátky jeho vlády probíhaly v době národního sebevědomí a technologického rozvoje, ale také během ekonomických krizí a rostoucího vlivu armády na japonskou politiku. V průběhu 30. let se Japonsko stalo agresivní mocností východní Asie. Invaze do Mandžuska v roce 1931 a následná válka s Čínou od roku 1937 vedly k eskalaci konfliktu, který se později slil s druhou světovou válkou. Ačkoliv Hirohito nebyl považován za přímého strůjce těchto rozhodnutí, jako nejvyšší představitel státu byl do značné míry jejich symbolickým garantem. Existují spory mezi historiky ohledně toho, do jaké míry byl do strategických rozhodnutí armády aktivně zapojen, ale je jisté, že měl o událostech přinejmenším dobré povědomí a některé rozhodnutí schvaloval.

Vrchol válečné éry nastal s útokem na Pearl Harbor v prosinci 1941, který přiměl Spojené státy vstoupit do války proti Japonsku. Následovalo několik let krvavých bojů v Pacifiku. Japonsko se během války dopustilo válečných zločinů, včetně masakru v Nankingu, mučení válečných zajatců a používání civilistů jako živých štítů. V roce 1945, po ničivých porážkách a dvou jaderných útocích na Hirošimu a Nagasaki, Hirohito vystoupil poprvé v historii japonského císařství v rozhlasovém projevu, kde oznámil kapitulaci země. Projev byl pro Japonce šokem – nejen kvůli obsahu, ale i proto, že většina obyvatel nikdy neslyšela císařův hlas. Jeho tón byl formální a archaický, ale vyzýval k ukončení utrpení a přijetí podmínek míru.

Po válce čelil Hirohito otázce, zda bude obžalován jako válečný zločinec. Spojenecké velení, vedené generálem Douglasem MacArthurem, se rozhodlo císaře na trůnu ponechat, aby usnadnil rekonstrukci země a zachoval společenskou stabilitu. V roce 1946 se Hirohito oficiálně vzdal svého božského statusu v takzvaném „Prohlášení lidskosti“ (Ningen-sengen) a v nové ústavě z roku 1947 byla císařská funkce přeměněna na čistě ceremoniální roli. Císař se stal symbolem jednoty státu, ale zbaven jakékoli výkonné moci. V poválečné době se Hirohito distancoval od politiky a veřejně vystupoval zejména v roli kulturní a vědecké autority. Věnoval se mořské biologii, publikoval řadu odborných studií a byl vášnivým podporovatelem vědeckého výzkumu.

Císař Hirohito zemřel 7. ledna 1989 ve věku 87 let. Jeho smrt ukončila jednu z nejvýznamnějších epoch moderních dějin Japonska. Éra Shōwa, kterou Hirohito zosobňoval, zahrnovala hluboké kontrasty – od doby agresivní militaristické expanze a válečných zločinů až po období úžasného hospodářského rozmachu a demokratizace Japonska. Dodnes zůstává jeho postava předmětem debat – pro některé je tragickou postavou, uvězněnou mezi tradicí a modernitou, pro jiné symbolem pasivity a nedostatečné odpovědnosti v klíčových momentech národní historie.